To všechno bylo v plánu do chvíle, než jsem si přečetl stránky slovenské vlády. Bylo tam prohlášení k 17. listopadu, podepsané Robertem Ficem, předsedou vlády Slovenské republiky. V jinak nezajímavém úřednickém výtvoru mě zarazila pasáž, kde se tvrdilo, že sedmnáctému listopadu předcházela demonstrace v Bratislavě a v další pasáži se v nejasně jasné spojitosti uvádělo, že na bratislavském náměstí SNP byla v listopadu 1989 požadována nezávislost Slovenska.
Nedalo mi to a nenechal jsem to jen tak. Jak se ukázalo, byla to taková typická polokomunistická pololež. Jasně, v Bratislavě, kde bylo dohromady pět chartistů, se pár desítek lidí, stovka, možná dvě stovky převážně studentů šestnáctého listopadu 1989 skutečně sešly. Policie je sledovala, ale nezasáhla, dokonce mohli položit kytku na místo, kde v srpnu 1968 sovětské tanky zabili jednu studentku. Tvrdit, že to byla předehra 17. listopadu je hodně odvážné, nebo drzé, to záleží na pohledu.
Do nebe volající drzost je ale ono propojení s následnými desetitisícovými demonstracemi na náměstí SNP a tvrzení, že 17. listopad byl začátkem boje za slovenskou nezávislost.
Jasně, že nebyl. Byl bojem za to, aby strana, které byl Fico členem, šla od válu. A bych to společný boj Čechů a Slováků. Všem Fico jménem celé slovenské vlády svým prohlášením plivl do tváře. A ještě se přitom tváří, jakoby to byl sladký soudružský polibek.
Adresa Ficova výtvoru: http://www.vlada.gov.sk/aktuality_start.php3?id_ele=7508